Krásy jarního sněžení
Jsou čtyři hodiny ráno a vyjíždíme směr Bratislava, Vídeň, Klagenfurt, Villach a tak dále. V autě na teploměru jsou krásné dva stupně a palubní teploměr mě upozorňuje na riziko námrazy. Od Vídně hustě prší za Vídní sněží. Villach bílá tma. Jsem moc rád, že jsem prokrastinoval a nepřezouval jsem na letní. Sjíždíme do padovské nížiny, vitá nás slunce a krásných 12 stupňů.
Před Bolognou se střídám po 8 hodinách řízení s Verčou. Po hodině ji střídám v centru Bologne. Omylem odbočila ve velmi hustém provozu jinam, než jsme plánovali a poněkud ji to vykolejilo. Italové řídí poněkud jinak než jsme zvyklí a Verča klela jak havíř po šichtě. Za Bologni vjíždíme do Apenin. Cesta se dá popsat asi takto: tunel, zatáčka, most, tunel… To se mění až před Římem. Vše je doprovázeno přívalovým deštěm a sem tam duhou. V hlavě mi běží neblahá předtucha, že zpáteční cesta bude již na kole a počasí se možná moc nezmění.
Neapol
Před půlnoci dojíždíme do čtvrti, kde máme být ubytováni na světelné křižovatce zamykám dveře. Čtvrť vypadala, jak ze severského noir filmu, nebo dyspotického sci-fi. Všudy přítomná špína a odpadky. Verča má dotaz, dle jakého klíče jsem vybíral ubytování… jsem unavený nekomentuji, nicméně obavy sdílím. Dojíždíme na adresu, voláme na ubytování, otevírá se kovová brána a jsme v jiném světě, hezká udržovaná zahrada, apartmán s terasou, vše čisté a hezké.
Pompeje
Den před startem jsme si chtěli naplánovat pohodový den, kdy nebudeme téměř nic dělat. Říkáme si, že když jsme v Neapoli, byl by hřích nepodívat se na vykopávky v Pompejích. Měl jsem velmi mylnou představu o tom, jak velký je celý komplex vykopávek. Po čtyřech hodinách strávených v Pompejích vidíme, tak 50 % z vykopávek, ale stojí to za to. Těžce uvěřitelná úroveň vyspělosti starověkého Říma.
Registrace
Registrace na závod probíhá v kempu v blízkosti Pompejí, a tak se pozvolna přesouváme. Italská organizace nezklamala a původní čas registrace od 17 hodin se o více než dvě hodiny posouvá. Tento neplánovaně získaný čas, kdy neustále sledujete hodinky, pochybujete o sobě, jestli je opravdu registrace na tomto místě, dala příležitost k seznámení se s dalšími účastníky, kteří se také utvrzují v tom, jestli jsou tam, kde mají být. Jakmile slyšíme češtinu, dáváme se do řeči se skupinou závodníků, kteří tento podnik již jeli.
Téma registrace, jsme velmi rychle opouštíme s tím, že organizátor Jacobo je démon, a toto čekání je běžné. Jsme zvědaví, a ptáme se na trať a počasí. „Hele, jel jsem to už třikrát a vždy mi stačily jen kraťasy a dres“, to co je důležité, jak se později ukáže je poslední věta: „vždy se to jelo až do Říma kolem moře a byla to pohoda, tento rok jedeme více do kopců“.
Před osmou je kemp v obležení závodníků, překvapivě velká většina je již kompletně nabalená a oblečená. Říkám si proč, když je start až následující den v 10:00…
Jacobo přijíždí mávne na všechny čekající a větou „Sorry, traffic“ se omluví. Po hodině čekání v řadě jsme registrování a můžeme zpět na ubytování.
Start
I přes předpověď celodenního deště se probouzíme do slunečného rána. Nervozita tady je, takže nespím déle než do 6 hodin, začínám balit kola – nemám to rád. Když pominu to, že nabalit zadní brašnu tak, aby nedřela o zadní kolo, je věcí pokročile manuální zručnosti, tak jsem navíc tuto činnost musel několikrát opakovat. Vždy když už jsem měl hotovo, ptal jsem se sám sebe: „a sbalil sis…?“, což znamenalo vše vybalit zkontrolovat a znovu zabalit. Tři hodiny ubíhají jako voda a máme obě kola připravena. Snídaně probíhá tak nějak mezi tím vším balením.
Verča řeší GPS tracker ve své neuvěřitelné poctivosti dala GPS tracker přes noc nabíjet, i přes to, že byl nabitý. A ráno? „Koukej nezvykle bliká, co když nebude měřit? To můžu klidně zabalit…“ Toto téma řešíme již od brzkého rána. A já? Jsem údajně totální flegmatik a je mi vše jedno., Rozuzlení přichází na startu, kdy je ostatními utvrzená, že je vše v pohodě.
3, 2, 1 start
První kilometry nám dávají reálnější představu o tom, v jakém duchu bude závod probíhat – stoupáme 13 km na Vesuv. Je teplo svití slunce, jen od moře se blíží nějaké mraky. O 20 minut později uprostřed stoupání přichází test toho, jak dobře jsme se nabalili a kde máme věci do deště. V průběhu 5 minut přichází přívalový déšť a ochlazení o více než 10 stupňů. Cesta dolů ze skoro 1000 m.n.m. nás přivádí zpět na předměstí Neapole mezi odpadky a volně pobíhající psy.
Verča kvituje, že nákup nepromokavých šusťáku z Decathlonu, které zakrývají i tretry byl super kauf. Já jsem toto štěstí neměl a měl jsem tretry plné vody. Blíží se čas oběda, tak zastavuji a divám se do mapy, kde se najíme, Verča zastavuje také, pozvolně padá na asfalt, šusťáky zakrývají tretry, což je dobře, ale zakryly i část SPD, které nešly vycvaknout… Říkám si, hm tak to je konec, přes slzy v očích vstává, prohlíží se, a odnesla to jen naražená ruka a bok. V té chvíli si uvědomuji, jak tenká je hranice mezi dojetím a nedojetím. Naštěstí to byl první a poslední vážnější pád na celých 1300 km.
Kde budeme spát
Otázka, na kterou po skoro 90 km za neustálých dešťových přeháněk nedokáži odpověď. Vše, co mám na sobě mám mokré propocené a je nám zima. Projíždíme první pahorkatinou, kde jsou kopce kolem 500-600 m je sedm večer, stojím pod střechou benzinky v mále vesničce a hledám na Bookingu nějaké ubytování. Našel jsem za 1350 kč nedaleko ve městě Pietramelara.
Najít ubytování nám trvá více než hodinu. Vyskytlo se několik dílčích problémů. Prvním problémem bylo místo ubytování. Google mapy nás dovedly úplně někde jinam, než Mapy.cz, nicméně obě mapy nás dovedly na nesprávné místo. Ano, jistě vás napadá, proč jsme nevolali na ubytování a nezeptali se na cestu. Italové jsou milí přátelští a ochotní, bohužel umí zpravidla jen italsky a s cestou vám opravdu přes telefon neporadí. Po tom, co jsme ulici, kde jsme měli být ubytování projeli snad pětkrát na nás někdo mává. Našli jsme se! Zde bych rád poděkoval majitelům ubytování, kteří byli velmi přátelští, a i přes jazykovou bariéru nás pozvali na kafe a pomohli nám se vším co jsme potřebovali, včetně doporučení místní pizzerie, kde jsme si dali nejlepší pizzu v celé Italii
Unavení se vracíme na ubytování, kde se všude suší věci, nastavujeme budík na 3:50 a jdeme spát. První den na Italy Divide je za námi.
