Čekalo nás 130 km s téměř nulovým převýšením po místních cyklostezkách. Celou dobu jsem se snažil vypnout hlavu, ale nešlo to. Pořád jsem sledoval Garmina a v duchu počítal: „Když pojedu s průměrem přes 25 km/h, zabere to minimálně 6 hodin.“ Tento propočet mě zaměstnával téměř celý den. Kolo začínalo být v dost špatném stavu. Po předchozích deštivých…

Vycházím z pokoje první a nechávám na Verči, aby dala pokoj zpět do původního stavu… přešlapuji 20 minut na ulici před ubytováním. Kolem sedmé hodiny vyjíždíme z Vernia. Čeká nás 17 km stoupání z 250 m. n. m. do skoro 1200 m. n. m. (Passo delle Vecchiette) Po bahenní lázni předešlého dne nám oběma píská řetěz a…

Den šestý – Siena perla Toskánska  Ještě za tmy vyrážíme směrem Radicofani a po sedmi kilometrovém stoupání za východu slunce projíždíme městem a klesáme ryze toskánskou krajinou směrem na Pienzu. Nesnídali jsme a opět řešíme, kde se najíme, nikde nic, občas toskánské stavení, které je proměněné v luxusní residenci. Jedinou možnosti je až Pienza, kde dorážíme…

Den čtvrtý– Gravel všude, kde se podíváš  220 km a pár hodin spánku se na nás podepisuje, já se cítím, jak náctiletý po flámu, Verča je celá napuchlá, ptá se mě „Peti jsem hodně napuchlá?“ Začnu se smát a říkám ji, že vypadá, jak botoxová královna. Konečně jsem si udělal představu, jak by Verča vypadala…

Italy Divide den druhý „speed kills bears“  Brzo ráno za stálého lehkého mrholení vyrážíme směrem Insernia. Insernia je vstupní branou do Apenin, kde nás čeká přejezd nejvyššího bodu na trati ve výšce 1840 m. Dle předpovědi bude nahoře zima kolem 4 stupňů a déšť. Já jsem si velmi prozíravě nechal zimní rukavice v batohu v autě. Vyjet…

Krásy jarního sněžení Jsou čtyři hodiny ráno a vyjíždíme směr Bratislava, Vídeň, Klagenfurt, Villach a tak dále. V autě na teploměru jsou krásné dva stupně a palubní teploměr mě upozorňuje na riziko námrazy. Od Vídně hustě prší za Vídní sněží. Villach bílá tma. Jsem moc rád, že jsem prokrastinoval a nepřezouval jsem na letní. Sjíždíme do…

Píše se rok 2018, ležím v nemocnici a prožívám nejhorší chvíle svého života během onkologické léčby. Nechci myslet na to, co mě všechno čeká a jestli je vůbec nějaká šance. Kdo to nezažil, jen stěží pochopí. Chmurné myšlenky plaším sledováním videí z takových akcí, jako 1000mil, Cape Epic a Trans Alp, občas slzy v očích, strach nejbližší budoucnosti…